O naší první spontánní svatbě v Chorvatsku na jachtě jsem psala v předchozím článku, který si můžete přečíst zde. Dnes slavíme výročí naší druhé svatby, a proto přicházím se slíbeným pokračováním. Přeji příjemnou zábavu 🙂
…
Po pár dnech od osudového okamžiku v Chorvatsku mi pomalu začalo docházet, že jsem vlastně byla ochuzena o něco, na co jsem se celý život těšila. A to na Karla v obleku a na mé pohádkové svatební šaty. Jelikož Karlos pracuje v zámečnické firmě, většinu času ho vídám v montérkách, a o to větší svátek by to pro mě byl. A taky mi bylo líto, že všechno, co jsem měla naplánované už víc jak rok dopředu na náš původní termín 22.2.2022, přišlo vniveč. Neváhala jsem tedy a začala zařizovat alespoň naše post-novomanželské focení, při kterém by se to mohlo částečně dohnat a napravit.
Řeknu vám, že i když se jednalo jen o focení, a ne o celou svatbu, naplánovat to i tak nebyla vůbec žádná sranda. Sladit v rozjeté svatební (což je samozřejmě i moje hlavní pracovní) a dovolenkové sezóně narychlo termín s kadeřnicí, vizážistkou, svatebním salonem, fotografkou, ateliérem a hlavně Karlem, byl pěkný oříšek. Na několikerý pokus se to podařilo a zvítězila neděle 29.8. 2021.
Zbýval měsíc, do kterého jsme museli stihnout nachystat vše potřebné, hlavně vybrat oblek a šaty. Přestože to bylo celé takové hektické, přípravy na náš druhý den D jsem si nesmírně užívala. Karlovi jsme vybrali oblek v nově otevřené prodejně Bandi v Jihlavě (ačkoli zkoušel prosadit, že oblek vlastně vůbec nepotřebuje) já jsem měla nadřeknuté šaty ve spřáteleném pražském svatebním salónu Calla Lily jako protislužbu za to, že jsem jim minulý rok fotila kolekci.
Vzhledem k tomu, že byla prodejna Bandi Vamos v Jihlavě otevřena opravdu čerstvě, byl tam i ,,čerstvý“ personál. Paní, která nás obsluhovala byla straně milá, ale taky strašně, strašně nervózní. Řekla bych, že jsme byli její první zákazníci. Karla si přeměřila a podle jí určené velikosti nosila obleky ke zkoušení. Vybrali jsme černou klasiku. Bylo třeba pár míst zapošít, takže jsme se pro hotový oblek měli stavit až za pár dnů. Já jsem si Karla vyfotila ze všech úhlů a když jsem si pak doma pozorně prohlížela fotky, přes veškerou víru v um pracovnice prodejny, nemohla jsem se zbavit pocitu, je mu to velké a visí to na něm. Nedalo mi to a zavolala jsem tam, abych domluvila přezkoušení. Díky bohu, další den na prodejně zrovna byl manažer z Prahy, který nové prodavačky zaučoval a vzal si nás hned do parády. Když viděl, s čím jsme chtěli odejít na ,,svatbu“, polilo ho horko a ptal se nás, kdo konkrétně nám předtím oblek pomáhal vybírat. Naše nešťastná prodavačka zrudla jak rak, my jsme ji však podrželi a řekli jsme, že už si to nevybavujeme. Poděkovala nám nesmělým úsměvem a později mi donesla o skleničku vína navíc, které tam normálně při zkouškách nabízí pro zpestření. Já jsem si aspoň mohla znovu užít vybírání obleku pro Káju a tentokrát se vší parádou, protože pan manažer byl profík na slovo vzatý. Odcházela jsem lehce ovíněná, s vtipnou historkou a šťastná, protože už bylo jisté, že můj muž bude na svatebních fotkách opravdový fešák.
Šaty jsem byla vybírat s Marťou, které, co se vkusu týče, věřím nejvíce. Vyzkoušela jsem asi 5 modelů, ale jedny mi hned učarovaly… a že jsou to ONY, jsme se shodly já, Marťa i paní majitelka.
Když už jsme tam byly, ,,dokopala“ jsem Marťu k tomu, aby si taky nějaké vyzkoušela, protože s Kubou taky plánovali svatbu. Marťa se prvně zdráhala, nechtěla mi ubírat pozornosti, ale nakonec se do zkoušení taky pustila a i její vybírání bylo úspěšné. Na vybírání obleku a šatů vzpomínám asi úplně nejradši.
Nechala jsem si udělat nehty a pak jsem obcházela všechny klenotnictví v Třebíči a hledala prstýnek, který by se na mém prsteníčku vyjímal dost na to, abych si ho chtěla nechat už napořád. K mojí smůle mám tak malou ruku, že všude měli jen pár vystavených kousků správné velikosti, takže jsem si prstýnek nakonec objednala přes internet a Karel si ho koupil ve zlatnictví zvlášť.
Díky tomu, že jsem normálně chodila do práce a každou sobotu fotila na svatbách, uteklo to zase jako voda.
Ráno 29.8. jsem se šla nechat učesat ke kadeřnici Natali na náměstí. Ukrajinka a zvláštní to žena, sypala do mě moudra o svém životě a taky o exmanželovi, jakoby mě snad chtěla varovat před životní chybou a zdůraznit mi, že mám ještě možnost si to všechno rozmyslet. Každopádne účes mi udělala nádherný.
Pak jsem přeběhla na druhou stranu náměstí do Fotolabu, kde na mě čekala moje kamarádka vizážistka Markét Bárová, která mi občas líčí modelky na focení. Tentokrát pochopitelně líčila mě, a u toho mi vyprávěla o párty, na které předchozí večer byla. Její účast na oslavě naštěstí nepoznamenala výsledek její práce, nebo já jsem to alespoň nepoznala. :))
Až jsem byla ,,nejkrásnější“ stavili jsme se ještě vyzvednout na přání vytvořenou svatební kytici se zlatými listy do květinářství, do obchodu pro šampaňské, a pak už jsme vyrazili směr Praha vyzvednout v salonu šaty a hurá na focení.
Naší hlavní fotolokací se stal největší ateliér v ČR a to Hala 11 a fotografkou nám byla Michaela Rusaňuková, což je dle mého názoru jedna z nejlepších portrétních fotografek v republice. Původem je z Pelhřimova, má vystudovanou New Yorskou filmovou akademii, a navíc, jak jsme ten den mohli poznat, je to super holka.
Asi hodinku jsme fotili v Hale a potom jsme se vydali chytat západ slunce na Hradčany. Ze svateb na Vysočině jsem zvyklá, že když jdeme někam ,,bokem“ fotit a někdo z místních vidí nevěstu, je nadšený, v úžasu a přeje novomanželům hodně štěstí. V Praze jsou ale zvyklí na mnohé, takže jsem až takovým středem pozornosti nebyla. Nicméně jsem se tak cítila a trochu sobecky se těšila z toho, že ze všech lidí, kteří kolem mě prochází, prožívám nejhezčí den právě já. Postupně jsme sešli zámecké schody až ke kostelu sv. Mikuláše a když slunce zapadlo úplně, v modré hodince jsme si zapózovali na Karlově Mostu.
Focení jsme dokončili na Kampě, odvezli jsme Míšu domů a pro hezčí večer jí nechali šampaňské, ze kterého skoro neubylo. Pak jsme jeli vrátit šaty a musím se přiznat, že mi bylo ouzko, když jsem je musela sundat a převléct se zpátky do civilu. Jakoby odbila půlnoc a kouzlo pominulo. Vrátila jsem se do auta a vyrazili jsme k domovu…
Náš druhý svatební den byl opravdu nádherný, ale asi jako každý svatební den, utekl strašně rychle.
Níže můžete vidět výsledné fotky, ze kterých jsem naprosto nadšená. Dokonale splnily moje očekávání a každým dalším dnem pro mě mají větší hodnotu. Jsem šťastná, že jsem mohla prožít den jako z pohádky, kdy jsem se opravdu cítila jako princezna, a nakonec jsem i ráda, že to proběhlo bez zbytečného stresu s přípravou hostiny pro všechny příbuzné a známé. Byl to den opravdu jen o nás dvou a budu na něj s láskou vzpomínat do konce života.
…
