I já už patřím na druhý břeh a tento pátek, 1.7. 2022 slavíme s manželem naše první výročí uzavření sňatku. Zní to tak ,,vznešeně", vlastně to ale před rokem bylo celé tak trochu (trochu?) jak se říká ,,na punk"...
Vzhledem k tomu, že se díky práci pohybuji ve svatebním odvětví, tak by leckdo mohl čekat ,,vymazlenou" svatbu plnou vychytávek, protože to mám přece ,,nakoukané" od svých klientů.
Nebudu vám lhát, je pravda, že jsem od zásnub, které proběhly už v roce 2018 plánovala honosnou svatbu v zámeckých prostorách na den 22.2.2022, protože jsem vždycky snila o zimní svatbě a dvojkový palindrom, o kterém jsem věděla dlouho dopředu, mě uchvátil. Chtěla jsem všude bílé růže, přivézt mě měl kočár s koňmi a ve 22:22 měl být ohňostroj. Přípravy jsem brala velmi vážně, ale osud nám to nakonec zařídil úplně jinak. 🙂
Pokud vás zajímá, jak probíhal můj velice netradiční svatební den, v tomto článku vám vše odhalím.
V nadpisu článku vám jistě přišlo zvláštní slovní spojení ,,první svatba". Uvedla jsem to tam ale zcela záměrně, protože naše svatba vlastně probíhala na třikrát, a to v červenci, srpnu a říjnu. Jak je to možné? Takto.... 🙂
PŘÍBĚH PRVNÍ SVATBY
Na tuto dovolenou jsme původně ani jet nechtěli. Důvodů bylo hned několik. Za prvé, historie pravila, že Kája (nebo možná spíš Kájův žaludek) ne příliš dobře zvládá pobyt na lodi. Za druhé, já jsem měla zrovna fotící sezónu a termín zasahoval rovnou do dvou svateb. A za třetí, neměli jsme peníze.
Nicméně jsme se rozhodli, že vyrazíme alespoň na zkrácený pobyt tak, abych mohla obě svatby odfotit a tím pádem na dovolenou i něco vydělat a že Kája to na lodi prostě zkusí.
V sobotu jsem tedy odfotila svatbu v Telči, odvezli jsme Bernarda (kocoura) na hlídání k babičce Evě a navečer jsme vypálili směr marina Pirovac.
Dorazili jsme cca v 1 hodinu v noci a rovnou se připojili ke zbytku posádky, která již byla naloděná od předchozího dne. Naše loď nesla jméno Morski Zekan.
Šla jsem si po chvíli lehnout do kajuty a chlapi ještě vysedávali na zádi. Vzhledem k tomu, že v přístavu bylo až na pískání stožárů hrobové ticho a loď je vyrobena z lamina, bylo slyšet i vše, co si ti nahoře říkali. Ne, že bych rozhovory nějak záměrně poslouchala, ale u jedné věci jsem nějak instinktivně zpozorněla. Starej Karlos povídá mladýmu:
,,Karlos… kdyby tě to náááhodou popadlo, tak ti jen chcu říct, že jako kapitán lodi mám právo oddávat, kdybys to náhodou nevěděl.“
Karel na to myslím ani neodpověděl a rozhovor stočil jiným směrem.
Já jsem se z polospánku zasmála a v duchu jsem si říkala ,,no, to určitě.. “ a zároveň jsem si přehrávala, co vše už máme zařízené na náš termín 22.2.2022 a jak to bude perfektní, pak jsem usnula.
Necelý týden jsme se plavili, objevovali krásy Chorvatska z druhého úhlu pohledu, než je zvykem a u toho jsme vzorně dodržovali pitný režim. Počasí nám přálo, posádka byla sehraná, Kája pouštěl výbornou hudbu a my tak na pár dní zapomněli na všechny starosti a prožívali dokonalou plavbu.
Předposlední den byl o to dokonalejší, že se nám podařilo zastihnout rodinku delfínů, což v Chorvatsku vůbec není samozřejmostí a normálně se na ně jezdí na fakultativní výlety za nemalé peníze. S jednou takovou výletní lodí jsme se tam naháněli a řekla bych, že jsme pomyslnou soutěž o to, kdo se k nim dostane blíž, vyhrávali. Delfíny ve volné přírodě jsem viděla poprvé v životě a byla to nádhera.
Plavbu jsme zakončili v zátoce st. Ante ostrova Pašman. Zelená kopcovitá zátoka s tyrkysovou vodou, zkrátka nádherné klidné místo s pár lodičkama zakotvenýma kolem. A do toho začínala zlatá hodinka. No romantika jako prase.. úžasné zakončení dovolené, pomyslela jsem si… a do toho vstoupil Karel – kapitán. ,,Myslím si, že tohle místo a tahle chvíle naprosto vybízí k něčemu, co bych docela rád udělal. Takže mládeži, pokud to spolu myslíte vážně, máte jedinečnou možnost uzavřít sňatek, jakožto kapitán téhle lodi Vás milerád oddám.“ prohlásil dost přímočaře a odhodlaně Karlos. Bylo z toho patrné, že mu to v hlavě vrtalo už od toho prvního večera a prostě si umanul, že to dotáhne do konce.
My jsme se začali smát a nebrali tu poznámku vůbec vážně. Nicméně ostatní se nesmáli až tak jako my a narážky na toto téma pokračovaly a pokračovaly a všechny naše pokusy na změnu hovoru byly marné a pak už jsme se přestali smát i my a byli jsme tak trochu v pasti.
,,Stejně se chcete vzít, ne?“ ujišťovala se teta Jana.
,,Přesně, jestli to má bejt teď nebo až za půl roku, dyť je to jedno, ne?“ přitakával Martin M.
,,Tak já jdu chystat chlebíčky, nebo co?“ vyzvídal nedočkavě Martin K.
,,Hele, máte 10 minut, pak zapadne slunko a tenhle moment bude v prdeli“ říká Karlos, kapitán.
,,Tak láso, je to na tobě.“ Podíval se na mě Kája a nechal tak na mě všechnu tíhu rozhodování.
Nalámaná z celodenního popíjení piva, vína a betonu jsem si řekla.. ,,Tak co už..“
Sestoupila jsem do kajuty, přehrabala kufr a vytáhla nejhezčí šaty, co jsem s sebou měla, obula si podpatky a šla si do koupelny před zrcadlo narychlo namalovat něco na obličej. Jako svatební kvítí jsem si vzala růžový květ čehosi, co mi Kája předchozí večer urval z keře při procházce v Biogradu na Moru. Byl už seschlý, ale aspoň nějaká kytka.
Jako svatební fotografka z profese, jsem samozřejmě chtěla mít nějaké fotky. Tak jsem dala svůj telefon do ruky Martinovi M., aby fotil. Můj telefon se ale najednou vypnul - totálně vybitá baterka. Nevadí, podala jsem Karlův telefon, sice fotí hůř, ale aspoň něco. A další kix, opět kvůli baterce. Pak mě napadlo, že mám vlastně s sebou ještě svoji profi zrcadlovku, kterou jsem se teda zapřísáhla vůbec nevytahovat z kajuty, aby náhodou nespadla do vody, ale risklo se to. Proběhl fotící rychlokurz a instrukce zněly ,,prostě mačkej spoušť a ono se třeba něco povede“. Svatební video měl na starosti Martin K.
,,Hlavně prosimtě říkej něco hezkýho“ prosila jsem oddávajícího kapitána.
,,Maruško… copak bych ti já řekl něco škaredýho?“ obrátil oči v sloup Karlos a šel se připravit na můstek. Do repráku jsme si naporučili zahrát skladbu Guns n Roses November Rain a šlo se na věc.
Karla dovedla jako svědkyně teta Jana, mně vedl a byl svědkem Martin K.
Už si teda vůbec nepamatuju, co vlastně měl kapitán za řeč, ale podle fotek jsem se po celou dobu obřadu usmívala, takže asi dobrý. Dokonce jsme si s Kájou řekli navzájem sliby. Vzhledem k tomu, že se na svatbách pohybuju dost často, znám to nazpaměť… a Kája to po mě potom zopakoval. Oba jsme vyslovili své ,,ANO“, dali si novomanželský polibek a pak jsme v síle okamžiku ruku v ruce skočili do moře. A aby v něčem náhodou nebyl pozadu, skočil za námi i starej K.
Převlíkli jsme se do suchého, nafotili novomanželské portréty a pak bylo v plánu jít to pořádně zapít a oslavit do jedné místní restaurace. Všichni se nastrojili, nacpali eura do kapes a plni nadšení přistupovali k našemu motorovému člunu, který nás měl dopravit ke břehu. Jako třetí nastupovala do člunu teta Jana, hupsla tam s takovou radostí, že jej převrátila. Což o to, jenomže se člunem se samozřejmě potopil i motor, do kterého se dostala voda. A byli jsme nahraní.
Martin M. je mechanik, takže jsme do poslední chvíle doufali, že motor nějakým zázrakem zprovozní. Zkoušeli jsme ještě zavolat místního lodního taxikáře, ale ten nás odbil s tím, že už je večer a dneska už má padla. Snažila jsem se mu vysvětlit naši situaci a jak výjimečný den to pro nás je. Ptala jsem se ho, kolik peněz by za to chtěl, na to mi anglicky odvětil, že tolik peněz nemám. Tak jsem ho taky anglicky poslala do patřičných míst a zavěsila. Jinak do vody spadl taky mobil Martina K., na který se natáčelo svatební video. Po hodině Martinova snažení už nám bylo jasné, že dnešní večer strávíme na lodi.
Jana z toho byla celá přešlá a snažila se situaci napravit tím, že nám nabídla na večeři připravit lunchmeat.
Najednou na mě dopadla tíha toho všeho – Svatba bez svatební oslavy, amatérské fotky, svatební video taky nebude… a co jsem to vlastně pro Krista pána udělala?! Alkohol začal najednou působit negativní vlny a já jsem se šla do kajuty tiše vyplakat.
Po chvíli za mnou přišel můj ženich, obejmul mě a snažil se mě utěšit něžnými slůvky.. po jeho vyznání lásky jsem ze sebe vydala jen vzlyk: ,,ale já nechci lunchmeat!“. Karlos se začal smát a tahle hláška se u nás docela uchytila.
Podotýkám, že největší ironie toho všeho je, že všichni jsme byli značně společensky unavení, ale tuto nehodu zapříčinila jediná střízlivá – dokonce abstinentka.
Nějaké brambůrky se na stůl nachystaly, byl i přípitek. Osazenstvo však po náročném dnu začalo postupně odpadávat jako mouchy až jsem u stolu zbyla už jen já a oba Martinové. Já jsem se však nechtěla představy o svojí řádně zapité svatbě vzdát a tak jsem to pití doháněla za všechny ostatní, čehož jsem potom litovala ještě další dva dny.
Poslední den dovolené jsem proto trpěla jako zvíře a tím pádem jsem si ani moc neužila tu nápravnou hostinu plnou mořských potvor, které mám jinak moc ráda.
Po večeři jsme se jako jediní s již manželem vydali k domovu, protože mě druhý den čekalo pracovně focení svatby. Na cestu jsem si na benzince koupila 2 černý kozlíky, abych se zpravila. Pomohlo to, udělalo se mi konečně líp a dokonce jsem se přistihla, jak přemýšlím nad tím vším, co se vlastně stalo a usmívám se u toho od ucha k uchu.
...
Toliko o průběhu mojí neplánované svatby.. a o průběhu druhé a třetí svatby zase příště :))
Mari
